51 technologií v 7 kategoriích — od broušení a eloxování přes zinkování a lakování až po nitridaci a PVD povlaky.
Mění zejména drsnost, čistotu nebo vzhled povrchu beze změny chemického složení materiálu.
Obrábění brusným kotoučem, které zajistí přesný rozměr a nízkou drsnost povrchu.
Dokončovací úprava kotoučem a lešticí pastou pro lesklý až zrcadlový povrch.
Jemné dokončování volným brusivem mezi nástrojem a dílem s přesností v mikrometrech.
Dokončování vnitřních válcových ploch honovacími kameny s charakteristickým křížovým vzorem.
Úprava rotačním kartáčem, která vytváří jemný směrový dekor a odstraňuje otřepy.
Tryskání abrazivem proudem vzduchu, které očistí a zmatní povrch.
Intenzivní tryskání ocelovým granulátem pro důkladné očištění větších dílů.
Hromadné opracování dílů v bubnu nebo vibrační nádobě s brusným médiem.
Nárazy kuliček vnášejí do povrchu tlakové pnutí a zpevňují ho.
Na povrchu vytvářejí ochrannou nebo funkční vrstvu chemickou či elektrochemickou cestou.
Chemické odstranění okují, rzi a náběhových barev v kyselinové lázni.
Vytvoření tenké pasivní vrstvy oxidu chromu na povrchu nerezu.
Konverzní vrstva fosforečnanů zinku nebo manganu na oceli.
Chemické oxidování oceli na černou vrstvu magnetitu beze změny rozměru.
Konverzní povlak (dnes zejména bezchromový nebo Cr III) na zinku a hliníku.
Elektrolytická oxidace hliníku, která vytvoří tvrdou vrstvu Al₂O₃ srostlou s povrchem.
Anodické rozpouštění mikronerovností v elektrolytu namísto mechanického leštění.
Na základní materiál se nanáší jiný kov — kvůli ochraně proti korozi, vzhledu, vodivosti nebo odolnosti proti opotřebení.
Elektrolyticky nanesená tenká vrstva zinku, většinou s pasivací.
Galvanická nebo chemická (bezproudová) vrstva niklu s rovnoměrnou tloušťkou.
Tvrdý nebo dekorativní chromový povlak s vysokou tvrdostí a nízkým třením.
Měkký cínový povlak s dobrou pájitelností a zdravotní nezávadností.
Měděný povlak, často jako mezivrstva před niklováním či chromováním.
Vysoce odolný povlak pro agresivní prostředí, dnes omezený kvůli toxicitě kadmia.
Povlak stříbra s nejvyšší elektrickou a tepelnou vodivostí.
Tenká vrstva zlata s dokonalou stabilitou kontaktního odporu.
Ponoření dílu do roztaveného zinku při cca 450 °C s vytvořením silné slitinové vrstvy.
Nástřik roztaveného kovu (zinek, hliník, nerez, karbidy) na povrch dílu.
Nátěry, plastové, gumové a keramické vrstvy pro ochranu a barevné provedení dílů.
Stříkání tekutého nátěru v požadovaném odstínu a lesku.
Elektrostatické nanášení práškové barvy a vypálení v peci při cca 180–200 °C.
Primery (epoxidové, zinksilikátové) jako první vrstva nátěrového systému.
Sklovitá vrstva vypálená na oceli při vysoké teplotě.
Nanesení pryžové vrstvy na kovový podklad (nalepení nebo vulkanizace).
Silnější vrstvy plastu (PE, PA, PVC) nanesené nejčastěji vířivým máčením.
Tenké nepřilnavé vrstvy s velmi nízkým koeficientem tření.
Nástřik nebo vypálení keramické vrstvy (Al₂O₃, ZrO₂) na povrch dílu.
Mění chemické složení a tvrdost povrchové vrstvy difuzí prvků do povrchu.
Difuze uhlíku do povrchu nízkouhlíkové oceli s následným kalením.
Difuze dusíku při cca 500 °C bez následného kalení, tedy s minimální deformací.
Současná difuze uhlíku a dusíku při nižší teplotě než při cementování.
Nauhličování s přídavkem dusíku pro lepší prokalitelnost povrchu.
Difuze boru vytvářející boridovou vrstvu s tvrdostí nad 1500 HV.
Difuzní sycení povrchu chromem při vysoké teplotě (inchromování).
Povrch se lokálně zahřeje a zakalí, jádro součásti zůstane houževnaté.
Rychlý ohřev povrchu indukční cívkou a okamžité ochlazení.
Ohřev povrchu hořákem a následné ochlazení vodou nebo emulzí.
Laserový paprsek zakalí velmi tenkou vrstvu s minimálním tepelným ovlivněním okolí.
Ohřev svazkem elektronů ve vakuu s velmi rychlým samoochlazením.
Tvrdé tenkovrstvé povlaky pro řezné nástroje, formy a přesné součásti.
Fyzikální napařování tvrdé vrstvy ve vakuu při teplotě kolem 200–500 °C.
Chemické nanášení z plynné fáze při vysoké teplotě (kolem 1000 °C).
Klasický zlatý povlak s tvrdostí kolem 2300 HV.
Povlak s vysokou teplotní stabilitou, vhodný pro suché a rychlé obrábění.
Houževnatý povlak s dobrou korozní odolností a nízkým sklonem k nalepování.
Uhlíkový povlak s extrémně nízkým třením a vysokou tvrdostí.
Tenké oxidové a nitridové vrstvy (např. Al₂O₃) nanášené technologií PVD/CVD.